Drama jednoho letu

OL70AMYD
Každý, kdo se zabýval tisícovkami anebo VKV amatér znalý Šumavy jistě zná Huťskou Horu. Se svými 1131 m tvoří v lokátoru JN69SC významný předěl mezi Kašperskými Horami a Horskou Kvildou. Kóta z pohledu VKV amatéra jistě velmi zajímavá. Na jejím severním svahu, směrem do údolí Bílého Potoka, asi 500 m od vrcholu nalezneme hluboko uprostřed lesa malý kamenný pomníček s popisem tragédie, která se zde odehrála již téměř před sedmdesáti lety. Pro odpověď na otázku co se zde tehdy stalo se tedy vraťme zpět do minulosti. Je pátek 24. prosince 1937, krátce před šestnáctou hodinou odpoledne. Na letišti ve Vídni se právě ke startu chystá letadlo. Dvanáctimístný dopravní stroj společnosti Air France Wiboult – Penhoet 283 T 12 je na cestě do Prahy. Je to pravidelná linka Paříž – Praha –Vídeň - Bukurešť. Po přistání ve Vídni musí letištní technici opravovat defekt na podvozku a tak se start do Prahy značně zpožďuje. V 15.55 se konečně letadlo zvedá z plochy vídeňského letiště. Tři motory o výkonu více než tisíc koňských sil pracují na plný výkon a rychle vynášejí málo zatížené letadlo k šedé zimní obloze. Kromě dvou členů posádky je na palubě v tento sváteční čas pouze jeden cestující a pošta s vánočními dárky. Státní návladní JUDr. Karel Flanderka se vrací z jednání v Bukurešti. Původně měl již zakoupen lístek na vlak, ale když zjistil, že by Štědrý večer již doma nestihl, na poslední chvíli se rozhodl pro cestu letadlem. Pilotem je František Lehký, šestatřicetiletý zkušený šéfpilot ČSA, toho času ve službách společnosti Air France. Druhým členem posádky je francouzský radiotelegrafista Pierre Astruc. Čtyřiadvacetiletý mladík, na radiotelegrafistu diplomován ani ne před dvěma léty, letící tuto trať teprve po čtvrté. Své první zkušenosti posbíral na trati Casablanca – Dakar. Nebýt onoho nešťastného defektu na podvozku, mohli být v této chvíli již v Praze. Stoupavým obloukem letadlo nabírá rychle cestovní výšku 1900 m a pak v azimutu 326 zamíří rychlostí 250 km/h k severozápadu. Směr Praha, nové letiště v Ruzyni. V několika málo minutách mizí z dohledu letištnímu personálu vídeňského letiště. Počasí není zrovna ideální. Je zataženo nízkou oblačností a tak let probíhá v mlze. Krátce před startem je též dotazována Praha. Zde hlásí počasí zcela přijatelné, spodní hranici oblačnosti ve výšce 400 m a dohlednost 4 km. Let se tím zdá zcela bezpečný, což potvrzuje krátce před tím přílet rakouského letadla z Prahy. Spojení s vídeňskou radiovou stanicí udržuje telegrafista Pierre Austruc do 16.10. Tehdy dostává varování před blížící se sněhovou bouří. Po přeletu československých hranic v 16.20 je pak ve spojení s goniometrickými stanicemi v Českých Budějovicích, Brně a Mariánských Lázních. V 16.50 spatří v nakrátko roztrhnuvší se oblačnosti na již ztemnělé obloze osvětlené letadlo hlídač státních dílen v Kamenici nad Lipou. Let pokračuje i nadále normálně, i když počasí se neustále zhoršuje. K houstnoucí mlze se přidává sníh. Podmínky šíření krátkých vln za soumraku nesvědčí přesnosti goniometrického zaměřování. Dále se z dobových materiálů dovídáme: v 17.26 Pierre Austruc hlásí: „Neslyším Brno. Slyším Prahu“. Poslech není dobrý. Okamžitě je dán letadlu příkaz: „Přepněte na druhou antenu.“ A odpověď zní: „Nemožno“ .To znamená, že snad na palubě selhalo také jedno z technických zařízení. Antena která dosud je upotřebitelná, neplní svůj úkol dokonale, jak to potřebuje pozemní radiooperátor. Stanovení přesného místa letadla děje se s nebezpečím chyby. Vždyť další dvě goniometrické stanice, Brno a Mariánské Lázně, musily vypnouti své spojení, protože se staly bezpředmětnými a nebezpečnými nepřesnými údaji. Pražské gonio však pracuje dále, zaměřuje ačkoli nemůže ručit za bezpečnost údajů. V 17.28 pak vydává rozkaz: „Změňte kurs na 215“. Pierre Austruc odpovídá: „Bereme kurs 215“. Do palubního deníku pak učiní nejasnou poznámku o své pochybnosti nad správností tohoto kursu. V té chvíli se letadlo nachází asi 40 km jižně od Prahy v prostoru Benešova. Radiooperátor goniometrické stanice v Ruzyni se snad domnívá, že letadlo již Prahu přeletělo a nově vydaným kursem se jej snaží vrátit zpět. Co se dělo dále je dodnes zahaleno rouškou tajemství. Snad si svůj omyl uvědomuje a vydává nové opravné hlášení, které však Pierre Austruc na palubě letadla pro špatné radiové spojení nezachytí. Pilot František Lehký se patrně též domnívá, že si nadletěl a tak otáčí v nově vytýčeném kurzu. Osudově tím otáčí letadlo od Prahy směrem k jihozápadu. V 17.30 pozoruje několik občanů v Sedlicích u Blatné „určitá světla“ na zamlžené obloze. Z neznalosti věci nepřikládají jim však významu. Teprve později vyjde najevo, že se patrně jednalo o světelné signály, jimiž se snad pilot dožadoval pomoci k nouzovému přistání. Co se dělo na palubě F-AMYD dále se můžeme už jenom domnívat. Posádka se pravděpodobně snaží najít letiště. Možná si do poslední chvíle skutečně myslí, že se blíží ku Praze a hledá signální světla ruzyňského letiště. Možná se domnívá, že několik málo světel, které snad vidí pod sebou patří okraji Prahy. Ve skutečnosti jsou to světla Kašperských Hor, nebo Sušice na úpatí Šumavy, téměř 120 km od místa kde měli přistát. Možná si uvědomují že jsou v neznámém prostoru a snaží se nalézt nějaký záchytný bod. Postupně tedy klesají na nižší letovou hladinu. Snad poslední co mohou vidět jsou vrcholky šumavských velikánů. Přiblíží se rychle, tak rychle, že není možné již cokoliv udělat… „Usedli jsme kolem štědrovečerního, tehdy chudého stolu“, vzpomíná pamětník, „Rodiče, sestra a já. Uslyšeli jsme hukot letadla, a protože tenkrát přelet území byla novina, vyběhli jsme do zimní noci, zda letadlo uvidíme, jak si svítí na cestu. Náhle však hukot ustal. Otec povídá: Tak se mi zdá, že pilot nedoletěl. To vypadá, jako by se zřítil…“ Další pamětníci zejména z okolí Kašperských Hor potvrzují, že slyšeli dunivou ránu, praskot větví a kmenů stromů. Policejní úředník Dr. Folprecht chce s několika dobrovolníky ihned zahájit pátrání. Pro hustou mlhu a sněžení svůj úmysl však záhy vzdávají. Teprve druhého dne před polednem objeví syn hajného z Bílého Potoka na úbočí Kanappenbergu (Huťská Hora) trosky letadla. Obraz který se zde naskýtal byl velmi smutný. Křídla letounu nárazem o stromy odlomena, několik mohutných stromů zpřeráženo. Trup zbavený křídel pokračoval ve své cestě ještě asi třicet metrů proti svahu. Trosky letadla rozházeny široko daleko, kovové součásti zohýbány jako by byly z papíru. Ve sněhu rozházeny pytle s poštou, vánoční dárky a jako zázrakem neporušená láhev šampaňského. Vedle roztříštěného mohutného trupu letadla, do polovice zaneseného závějí bylo nalezeno tělo pilota F. Lehkého. Vpředu před kabinou avigační leželi druhé dvě oběti, radiotelegrafista a Dr. Flanderka. Na první pohled bylo patrno, že smrt nešťastníků nastala okamžitě. Za nezvyklé pozornosti veřejnosti jsou pohřebeni oběti nehody. Pilot Fr. Lehký je posmrtně vyznamenán řádem rytíře francouzské Čestné legie. Dr. Flanderka spočine v rodinné hrobce na pražských Olšanech. Radiotelegrafista Pierre Austruc je se všemi poctami dopraven k věčnému spočinutí do rodné Francie vlakem. Na Wilsonově nádraží se s ním 29.12. 1937 loučí jeho kolegové radiotelegrafisté. Nad jeho rakví zní francouzská a československá hymna. Rozbíhá se vyšetřování. Ihned je ustavena komise Ministerstva veřejných prací. Operátor pražského gonia adjunkt Živsa hájí před komisí změnu kurzu tvrzením, že letoun Prahu již přelétl a nacházel se v prostoru Mělníka. Na počátku roku 1939 je obviněn. Vzhledem k událostem z března 1939 však k soudu nikdy nedošlo. Za okupace údajně přijal německou národnost a po válce zmizel neznámo kde. V poválečném období upadla tato událost téměř v zapomnění. Ve své době však vyvolala značný rozruch. Letecká doprava byla teprve ve svých začátcích a tak podobná neštěstí byla nevšední událostí. Do hry také vstoupily politické události doby. A tak se nedlouho po neštěstí objevily spekulace, že celá havárie nebyla jen nešťastnou událostí, nebo zanedbáním povinností. Podle některých avšak nikdy neprokázaných tvrzení údajně JUDr. Flanderka převážel kompromitující matriály na samotného Hitlera. Cílenou snahou pak snad mohlo být odklonění letadla tak aby „omylem“ přistálo v Německu. Snad prý do jeho řízení mohla zasahovat i goniometrická stanice na letišti Luftwafe ve Straubingu. Nakonec F-AMYD havarovalo na Šumavě, tedy území v té době obývané především německým obyvatelstvem. Tyto spojitosti se však nikdy nepodařilo prokázat a snad jsou jenom dílem fantazie.

Vysílání radioklubu OK1OPT.

K uctění památky těch, kteří se před 70 lety domů ke Štědrovečernímu stolu již nikdy nevrátili, rozhodl se radioklub OK1OPT alespoň na čas vrátit do éteru sufix nešťastného letadla F-AMYD. Od 1. do 30. prosince 2007 bude proto na KV a VKV pásmech pracovat příležitostná stanice se značkou OL70AMYD. Z místa samotné havárie provoz není možný, jelikož se nachází na hustě zalesněném svahu v nadmořské výšce přes 1000 m v CHKO Šumavy. Za spojení s OL70AMYD budou posílány příležitostné QSL lístky. Některé věty použité v článku jsou v originálním znění z dobových novin Národní politika a České slovo.

Provoz stanice OL70AMYD byl ukončen 30. prosince 2007. Celkem jsme pod touto značkou navázali 5881 QSO s 71 zeměmi. QSL lístky budou postupně posílány jako odpovědˇ na lístky došlé. Všem kteří navázali spojení se stanicí OL70AMYD děkujeme.

Takto vypadá "hard" qsl lístek ,který budeme rozesílat.

Dodatek
Pražskému Leteckému Archivu se pátráním v archivech podařilo zjistit , že operátor goniometrické stanice v Praze Ruzyni Václav Živsa po válce nezmizel neznámo kde. V roce 1947 byl odsouzen, nikoliv však v souvislosti s havárií letadla F-AMYD ale za svoji činnost v době okupace. Ještě v roce 1947 byla snaha se kauzou havárie letadla zabývat. Z důvodů, že od události uběhlo již deset let a že by bylo obtížné dohledávat příslušné podklady, bylo od dalšího jednání upuštěno. K soudnímu dokončení případu havárie tedy nikdy nedošlo.

Vernisáž
Na pozvání starosty obce Kvilda jsme se v sobotu 14.6. zúčastnili vernisáže výstavy k sedmdesátému výročí havárie letadla F-AMYD. Výstavu uspořádal Pražský Letecký Archiv ve spolupráci s obecním úřadem Kvilda. Vyrazili jsme v sestavě Vláďa OK1IVU a Pavel OK1DFR s dcerou Pavlou. Nejprve byla v místním kostele sloužena krátká mše a po ní následovala v prostorách obecního úřadu vlastní vernisáž výstavy, na které je k vidění mnoho zajímavých materiálů k této události, včetně několika trosek samotného letadla. Pro případné zájemce sdělujeme, že výstava potrvá do konce září 2007.
OK1DFR



Letadlo Wibault





ZPĚT DO MENU